Je víra v Boha v konfliktu s buddhismem?

Líbí se vám článek?
[Total: 1 Average: 5]
Jeden z thajských bohů

Jeden z thajských bohů

Buddhismus nepopírá existenci boha nebo bohů. Dokonce i v samotném buddhismu existuje bohů celá řada. To, co buddhismus od teistických náboženství odlišuje, je fakt, že jakýkoliv bůh (stejně jako cokoliv jiného) nemůže existovat věčně, být neměnné a existovat samostatně. Nic nemůže existovat nezávisle na všem ostatním. Nic nemůže být vyděleno z ostatního a existovat samo o sobě.

Můžeme použít mé oblíbené přirovnání k mraveništi. Nelze říci, že mraveniště “tvoří” mravence, nebo že mravenci tvoří mraveniště. Oboje funguje dohromady jako jedno (a zároveň jako součást něčeho většího a většího a většího). Mraveniště nemůže existovat bez mravenců a mravenci nemohou existovat bez mraveniště. Podobně lidé a veškerý život nemůže existovat bez Země a Země (ve své živoucí formě) nemůže existovat bez lidí a dalších forem života.

Pokud by tedy byl nějaký “Bůh”, není z ostatního vydělen ale platí zde stejný vztah jako mezi mravenci a mraveništěm nebo životem a Zemí.

Pokud uznáme výše uvedené skutečnosti, není osobní víra v boha s buddhismem v žádném konfliktu či rozporu. S pojetím Boha například v (nejrozšířenějších formách) křesťanství či islámu  ale naopak v konfliktu je. V buddhismu totiž bůh není věčný, není neměnný, neexistuje sám o sobě a nemůže přinést spásu. “Spasit” můžeme pouze sami sebe.

Osobně se považuji za nevěřícího. Na druhou stranu mi ale nikdy nikdo nepředložil jasný důkaz o neexistenci (stejně tak existenci) Boha či bohů. V případě, že bych existenci Boha přesto přijal, nešlo by o boha věčného a mimo naší existenci nezávisle stojící entity, ale spíš o jakousi vyšší formu bytí.

Pokusím se to vysvětlit přirovnáním. Představte si bakterie žijící v našem těle. Naše existence, naše myšlení i svět, ve kterém žijeme, je na úplně jiné, nesrovnatelně vyšší úrovni bytí, než je tomu u bakterií. Ty by nás samotné tedy klidně mohli považovat za věčné bohy.

Boha si tedy můžeme představit tak, jako by si mohli bakterie představovat nás. Tedy jako entitu existující na mnohem vyšší úrovni bytí, kterou mi sami nemáme schopnost pochopit. Stejně jak bakterie, které ať budou usilovněji “přemýšlet” nemohou lidem nikdy porozumět, nebo je pochopit.

Tento pohled zároveň prakticky vylučuje možnost zasahování takového boha do života jednotlivců nebo jejich ovlivňování. Zároveň nepřipouští prospěšnost modliteb k “bohu” (které ale mohou být prospěšné psychologicky) nebo smysluplnost stavění kostelů, katedrál nebo kněžích ve smyslu “služebníků božích”.

Nakonec z toho můžeme vyvodit praktický závěr:

Svůj život nejvíce ovlivňujeme my samotní a jsme ti jediní, kdo nás mohou učinit opravdu šťastnými, což je zároveň jedním z nejdůležitějších poselství buddhismu.

Tagged on: ,