Další meditační předměty

Líbí se vám článek?
[Total: 0 Average: 0]

Jako předmět buddhistické meditace se dá použít úplně cokoli, jakmile praktikující získá schopnost soustředit bez námahy pozornost.

K dosažení této úrovně nám pomůže meditace nad Pěti překážkami pokroku. Jsou to:

  1. Smyslné žádosti
  2. Přání něčeho špatného, nenávist nebo hněv
  3. Otupělost nebo lenost
  4. Neklid a starosti
  5. Pochybnosti

Vlastnosti, které si buddhista naopak přeje rozvinout jako pomůcky v pokroku směrem k osvícení, uvádí seznam Sedmi faktorů osvícení. Jsou to:

  1. Bdělá mysl, to znamená, že si stále uvědomujeme aktivity svého těla, mluvy a mysli
  2. Stálé přezkoumávání vlastního náboženského přesvědčení či filozofických názorů
  3. Odhodlání pokračovat a dokončit, co člověk začal
  4. Radostnost (opak chmurného, pesimistického duševního rozpoložení)
  5. Uvolněnost, to znamená neustrnout po tělesné ani duševní stránce
  6. Soustředěnost mysli
  7. Vyrovnanost, to znamená, že dokážeme přijmout všechno, co nás potká, s klidnou a nerozrušenou myslí.

Pokud používáme jako pravidelný předmět meditace Čtyři vznešené pravdy, zvlášť první dvě, přinesou nám už samy o sobě mnohem jasnější porozumění lidské existenci a způsobí, že v našem životě bude mnohem méně strádání.

Pro praktikujícího buddhistu existuje mnoho dalších možných předmětů meditace, tradičně se uvádí seznam čtyřiceti. Zde jsou některé z nich, známé jako Čtyři božské stavy prodlévání.

  1. Mettá, neohraničená, univerzální láska ke všem živým bytostem
  2. Karuná, soucítění se všemi strádajícími, trpícími bytostmi
  3. Muditá, empatická radost z úspěchů, blahobytu a štěstí jiných lidí
  4. Vyrovnanost, to jest schopnost nést všechno, co nás potká, s klidnou a nerozrušenou myslí.

Tyto cíle patří k těm, které jsou společné praktikujícím buddhistům všech větví a kultur. Právě na nich doopravdy záleží, ony jsou podstatou buddhismu, přestože některé jeho zvláštní rituály, oděvy nebo zvyky mohou lidi ze Západu odrazovat, hlavně pokud vyrůstali v protestantském, puritánském prostředí.

Po několik set let, od počátků reformačního hnutí v Evropě, má mnoho lidí ze Západu sklony pohlížet na barvité obřady, bohatou výzdobu chrámů a na materiální obětní dary jako na cosi ohrožujícího „čistotu“ náboženské víry.

Pokud jsme si vlastní vírou jistí, pak bychom neměli mít strach z víry jiných lidí. Bohužel však máme sklony se bát toho, čemu nerozumíme, a ještě horší je, že se tomu bojíme porozumět, abychom případně nezačali zpochybňovat „pravdivost“ našeho vlastního přesvědčení.

Měli bychom však z celého srdce doufat, že i částečné, nevelké poznání toho, jak jiní lidé vnímají svoji existenci, může být přinejmenším prostředkem ke vzájemné toleranci.

Zdroj: Ctihodná Adriene Howleyová, Nahý Buddha – Jednoduché vysvětlení „nového“ starého náboženství, Talpress, 2001