Kde meditovat?

Líbí se vám článek?
[Total: 0 Average: 0]

Kde meditovat?

Kde bychom měli meditovat?

Většina lidí si představí staré budovy klášterů, tiché háje, zešeřelé jeskyně, opuštěné pobřeží, odlehlá pustá místa a podobně. Pokud máte takové místo k dispozici, je to samozřejmě jen dobře.

Odpověď na otázku, kde meditovat, však je prostá: kdekoli. Začátečníkům bych chtěla dát následující rady. Vyberte si nejtišší místnost v domě, takovou, v níž vás pokud možno nebude nic rušit. Odstraňte všechno z jedné poličky, stolu nebo horní plochy nějaké skříňky a vytvořte si zde svůj „bod soustředění“. Na čistém ubruse umístěte následující předměty: květinu podle vlastního výběru, buď ve váze, anebo ji jen položte a nechte uvadnout a pak nahraďte, jako připomínku pomíjivosti všeho; svícen se svíčkou; misku s čistou nebo provoněnou vodou; obrázek (náboženský nebo jiný) pro cvičení soustředění na jeden bod, případně cokoli podobného, co vám přináší pocit klidu, nebo na to dokážete z nějakého osobního důvodu dobře soustředit duševní nebo vizuální pozornost.

Meditujte na tomto místě vsedě na polštáři pravidelně, až dosáhnete stavu, kdy nebudete žádné zvláštní místo potřebovat. Výhoda „oltáře“ nebo nějakého bodu, na který se zaměřujeme, spočívá v tom, že i když právě nebudete meditovat, už pouhá vzpomínka na toto místo či bod vám uklidní mysl, protože vám připomene chvíle tiché, klidné meditace, které jste před ním strávili.

Meditace není žádná hra, kterou bychom měli poutat pozornost či obdiv ostatních. Mimo prostory kláštera, zvlášť v rušném prostředí západní společnosti, se často stává, že nějaký člověk zbytečně zaujme meditační pózu na místě, kde si toho ostatní určitě musí všímat; žádá tím vlastně pro sebe o pozornost, nebo si potřebuje posílit své ego.

V obydlí průměrného věřícího buddhisty je rodinný oltář ústředním bodem, do kterého se soustřeďují modlitby, a v některých kulturách také uctívání duchů zemřelých předků, zatímco meditace je pokládána spíše za záležitost členů sanghy.

Zenové a podobné meditace žádné rekvizity nepotřebují, meditující prostě sedí a hledí třeba do stěny. Nyní budu hovořit o metodách buddhistické meditace, které jsou směsí praktik různých odnoží; při bližším zkoumání však zjistíme, že základy těchto metod jsou navzájem velmi podobné.

Třebaže při rituálech některých směrů se klečí a při jiných se sedí, a to pokud možno v lotosové pozici (nebo sejí účastníci hledí přiblížit), pro průměrného jedince je nejvhodnější, i když nikoli jediná možná, meditační pozice „se zkříženýma nohama“. Existují pro to dobré důvody, které vysvětlím společně s několika základními metodami meditace.

Autor: Ctihodná Adriene Howleyová, Nahý Buddha – Jednoduché vysvětlení „nového“ starého náboženství, Talpress, 2001