Kdy meditovat?

Líbí se vám článek?
[Total: 1 Average: 5]

Buddhistický mnich
Především bychom měli meditovat co nejpravidelněji.

Ať už meditací strávíme deset minut, hodinu nebo ještě delší dobu, nejlepších výsledků dosáhneme tehdy, když ji budeme vykonávat vždy v určitý předem stanovený čas.

Sebekázeň nutná k tomu, abychom se něčemu věnovali pravidelně, je už sama o sobě součástí příprav k meditaci. Představuje začátek celkově ukázněnějšího způsobu života, který nám už sám o sobě přinese větší duševní a citovou stabilitu.

Ti, kteří získají v meditaci zběhlost, později dosáhnou duševního stavu nepřetržité meditace. Takový stav už není ovlivnitelný konkrétním místem, časem ani určitými podmínkami. Navenek se projevuje zamyšleným výrazem (třebaže nejde o skutečné „myšlení“) plným klidu a vyrovnanosti, schopností věnovat plnou pozornost každé dané chvíli a nepřestat si přitom uvědomovat „celistvý obraz světa“, a zároveň absencí jakékoli diskriminace a odsuzování.

Takový člověk setrvává v meditativním stavu, ať stojí, sedí, chodí, věnuje se uspokojování různých tělesných potřeb, anebo ať vykonává činnosti nutné pro obživu.

Schopnost dosáhnout tohoto stavu závisí na individuálních schopnostech meditujícího – někomu se to zdaří dříve než jiným. Do tohoto stavu se však nedostaneme „náhlým uchopením“ a záměrným úsilím, ale vytrvalostí bez jakéhokoli úsilí. Může se zdát paradoxní, že člověk provádějící buddhistickou meditaci dosahuje svého cíle bez úsilí, a cíl vlastně představuje nicotu.

Mnoho nábožensky založených lidí, kteří si dokáží osvojit představu dokonale propojené a vše prolínající Jednoty (boha, který prostupuje všechny věci a jevy), má přesto potíže s tím, aby chápali jako část této Jednoty sami sebe. Vkládají duševní a emocionální energii do úsilí splynout s touto Jednotou, která pro ně však trvale zůstává „Jiným“, odlišnou entitou, třebaže jim zaručuje boží přízeň a ochranu.

Z buddhistického pohledu neexistuje žádné „Jiné“, pouze Jednota, jejíž součástí je naprosto všechno na světě. Když si to člověk prožije na vlastní kůži, získá o tom jasnější představu, než by to dokázaly tisíce mých slov.

Nejvhodnější čas pro meditaci je bezpochyby brzy ráno, v poledne a večer. Časně ranní sezení udá tón celému dni; polední meditace, pokud je možná, uklidní naše dopolední starosti a poskytne nám jasnější pohled na naše problémy; večerní sezení nám vyčistí mysl od nepatřičných starostí a dovolí jí, aby se vyrovnala s celodenní dávkou dojmů a mohla se oddat klidnému spánku – to všechno není špatný výsledek hodiny a půl, nebo možná jen půlhodiny, kterou meditací denně strávíme.

Její praktikování vám brzy odhalí udivující schopnost soustředěné mysli vidět každodenní problémy jasněji a ve všech souvislostech, daleko víc, než jsme toho obvykle schopni, když v nich vězíme až po uši.

Autor: Ctihodná Adriene Howleyová, Nahý Buddha – Jednoduché vysvětlení „nového“ starého náboženství, Talpress, 2001

Tagged on: