Příprava na meditaci

Líbí se vám článek?
[Total: 1 Average: 4]
Zlatý Buddha

Zlatý Buddha

Před započetím praxe samádhi má kvalifikovaný adept věnovat pečlivou pozornost předmětu meditace. Za starých časů bylo zvykem, že žáci hledali vedení kompetentního učitele, aby jim vybral vhodný předmět podle jejich temperamentu. Dnes však, jestliže žádný kompetentní učitel není dosažitelný, uchazeč musí cvičit svůj vlastní úsudek a vybrat si takový, který považuje za nejvhodnější pro svůj charakter.

Výběr místa pro meditování

Když si předmět vybral, měl by se odebrat na klidné místo, kde je nejméně rozptylování. Les, jeskyně nebo jakékoliv osamělé místo je nejvíce žádoucí, neboť tam je nejméně vystaven možnému přerušení v průběhu praxe.

Je třeba to chápat tak, že samota je v nás všech. Jestliže naše mysl není ustálená, pak ani klidný les by nebyl přiměřeným místem. Jestliže však naše mysl ustálená je, potom i srdce rušného města může být vhodné. Atmosféra, v níž žijeme, působí jako nepřímá pomoc k utišení naší mysli.

Kdy meditovat?

Další, co si uchazeč musí ujasnit, je nejvhodnější doba, kdy je on sám a jeho okolí v nejpříhodnějším stavu pro cvičení.

Pro meditaci je všeobecně nejvhodnější doba buď časně zrána, kdy je mysl ještě svěží a aktivní, anebo před ulehnutím, pokud nejsme příliš unaveni. Ať si však vybereme jakoukoliv dobu, doporučuje se dodržovat tuto určitou dobu denně, neboť naše mysl se na tuto praxi adaptuje.

Jak správně sedět při meditaci?

Meditační pozice rovněž slouží jako účinná pomůcka k soustřeďování.

Orientálci obyčejně sedí se zkříženýma nohama a se vzpřímeným tělem. Sedí tak, že si položí pravou nohu na levé stehno a levou nohu na pravé stehno. To je úplná pozice. Působí-li tato pozice obtíže, jak tomu většinou jistě bývá, lze zaujmout poloviční pozici, to je jednoduše položit pravou nohu na levé stehno nebo levou nohu na pravé stehno.

Po zaujmutí této trojúhelníkové polohy je celé tělo dobře vyváženo.

Pravá ruka má být položena na levé ruce, šíje napřímena tak, že nos je ve svislé linii s pupkem. Jazyk má spočívat na horním patře. Opasek má být uvolněn a šaty vkusně upraveny. Někteří mají raději zavřené oči, aby vyloučili všechno nepotřebné světlo a vnější výhledy.

I když zavřené oči přinášejí určité výhody, nelze to vždy doporučovat, jelikož to vede k ospalosti. Potom mysl uniká kontrole a toulá se bez cíle, začne být roztěkaná, tělo ztrácí vzpřímenou polohu, zcela podvědomě se ústa otevírají, dochází ke slinění a hlava začne padat.

Buddhové obyčejně sedí s polozavřenýma očima a dívají se přes špičku nosu do vzdálenosti něco přes metr před sebe.

Ti, kterým je poloha se zkříženýma nohama obtížná, mohou sedět pohodlně na židli nebo jakékoliv jiné podložce dostatečně vysoké, aby nohy mohly spočívat na zemi.

Za předpokladu, že poloha, kterou zaujmeme, je pohodlná a uvolněná, nemá poloha žádný další zvláštní význam.

Příprava k meditaci podle ctihodné Adriene Howleyové

Přípravy k meditaci se mohou poněkud lišit podle náboženského přesvědčení a zvyklostí meditujícího (například podle toho, zda bude meditovat před lidmi, třeba v chrámu, nebo doma) a podle jeho osobních sklonů.

Doma bychom před ranním sezením měli uklidit a nově naaranžovat oltářík. Obrázek, pokud nějaký používáme, oprášíme, ubrus vyměníme, nahradíme zvadlé květiny a zapálíme svíčky nebo lampičky. Tyto úkony jsou samy o sobě pokládány za obětní dary, vyjadřující úctu a vděčnost vzpomínce na Osvíceného a na jeho učení, a přání dobra všem cítícím bytostem.

Pak se věřící před oltářem pokloní, nebo v některých skupinách vykoná prostraci (položí se na zem). Tibeťané sepnou dlaně tak, že palce zůstanou mezi nimi (palce představují drahokam plnící přání, který je symbolicky nabízen, kdykoli toto gesto použijeme, také v pozdravu zvaném namaste), a položí si je na vrchol hlavy, pak k hrdlu a na úroveň srdce, a potom pokleknou a dotknou se čelem podlahy, a vše zopakují třikrát. Mohou se položit na zem v tváří dolů s rozpaženýma rukama.

Členové jiných skupin pokleknou a dotknou se čelem podlahy s rukama obrácenýma dlaněmi vzhůru, což je gesto symbolizující zvedání Buddhových nohou nad zem. Tato gesta závisí především na tom, čemu dává přednost určitá kultura nebo osoba. Člověk je přitom v chrámu samozřejmě zutý, což je nutné i pro meditaci v pozici se zkříženýma nohama.

Tyto přípravné praktiky se mohou zdát dost striktně předepsané a takto v písemné podobě i trošku mechanické, ale meditující se jimi určitým způsobem naladí. Meditativní stavy nejsou „zadarmo“, stejně jako v jiných věcech v životě i tady člověk musí sám investovat určitou snahu. Čím je upřímnější a čím víc si přeje vytrvat, tím víc z meditačních praktik získá.

Zdroje:

Ctihodná Adriene Howleyová, Nahý Buddha – Jednoduché vysvětlení „nového“ starého náboženství, Talpress, 2001

Buddha a jeho Učení, Nárada Mahá Théra, překlad Josef Marx, Votobia 1998